Honza Had Mertlík

Účastníci:

Anna Wysocka, Filip Duszyński, Slávek Valda, Vlastimil Pilous, Stanislav Čech s chotí, Jiří Adamovič, Jiří Bruthans, Jakub Šafránek, Petr Havránek, Jan Mertlík.

Ve středu 13:30-17:00 exkurze – Kozlov-Chlum svahové deformace – topling, závrty, jeskyně...

Semín, poloslepé údolí, závrty

Ve čtvrtek přednášky 9:15-11:30

J. Bruthans: Krasové a pseudokrasové jevy vytvářené prouděním podzemní vody v Českém ráji: erozní procesy a mechanismy organizace

J. Mertlík: Poloslepá údolí, ponory, závrty, vyvěračky a jiný divukras

J. Bruthans: Biokrusty a tektonicky zpevněné povrchy: Překvapivé novinky z divokého světa pískovcových krust.

Po obědě exkurze 12:30-18:30

Pěnovcový vodopád pod Myšinou, vyvěračka u vodopádu, ponor pod Šlajfernou.

Na Šlajferně je jímací štola turnovského vodovodu. O několik desítek metrů níže mizí potok, který z ní jako přepad vytéká. Ztrácí se na otevřené puklině ve dně. Údolí nemá charakter poloslepého, jen je údolnice v místě propadání s menším sklonem. Za extrémních průtoků se část vody převalí a v dolní části tvoří vodopád. Směrem po proudu cca 200 m je těsně za vodopádem vyvěračka. Stává se, že je někdy zcela suchá. Měření při exkurzi prokázalo prakticky shodnou vodivost i teplotu u propadání i vývěru. Podobně i vývěry na levém břehu cca 100 m prot proudu. Vodopád pod Myšinou sráží pěnovec, ale nikterak výrazně.

Pozn.: 8.11.2013 Jirka Bruthans se studentem provedl stopovací zkoušku. Propadání komunikuje s vyvěračkou i s drobnými vývěry do řeky.

Pěnovcová kupa nad Betlémem

Pěnovcová kupa na zarůstající pasece. Podle fosilních pěnovců o několik metrů výše proti proudu je zřejmé, že pramen v těchto místech vyvěrá dlouhou dobu a dlouhodobě sráží karbonáty. 

Jižní část Rotštejnského dolu

Nebylo možno pominout při exkurzi Klokočské skály a tentorát byla navštívena oblast po levé straně Rotštejnského dolu. Hlavními formami v tomto prostoru byly deformation bands, konkrece, jeskyně, tektonické zrcadlo, fosilní dřevo, skalní hřib, slepencové polohy, kontrakční sloupky, ...

Michovka, Zbirohy

Poslední lokalitou byla oblast mezi Michovkou a zříceninou hradu Zbirohy. Poblíž skalní věže Král jsme shlédli skalní perforace a dále hřbet s menším skalním městem, které je z jižní strany patrně omezeno nemapovaným zlomem. Dále byly mimo jiné sledovány tahové ruptury v lomu pod hradem. Severně pod ním je prameniště. Tok se po křížení cesty ztrácí v puklinách jizerského souvrství. Poslední zastávkou byly ponory pod Kalichem. Největší z nich je cca 100 m od drobné nádrže pod jímanými prameny. Tok mizí v otevřené puklině v údolí s malým spádem. Za velkých průtoků ponor nestačí vodu pobrat a ta pokračuje údolím. Po cestě směrem k Malé skále je pak jeden tok mizející v suti a u rozšířené plochy v zatáčce je další ponor.

Po večeři přednášky 21:00-22:00

J. Adamovič: Kam pokračuje Lužický zlom

J. Mertlík: DMR 5. generace aneb Co dělat s datovými soubory .xyz

V pátek exkurze 8:45-14:00

Věžák, Přibyl, Semín

Levý svah údolí Jordánky pod hrází Věžického rybníku s menšími dutinami po konkrecích, rozsedlinovou prstorou za skalní věží, krátkým kaňonem vycházejícím ze skalního nádvoří. Množství stěnových škrapů. Výstup k poloslepému údolí a řadě závrtů, včetně jednoho sprašového s drobnými sesuvy a jezírkem (kaliště). Odtud podél depresí do blízkosti skalní hrany nad Věžákem, kde je další skupina závrtů. Zde došlo k diskusi, zda se jedná o závrty, či pozůstatky těžby (železa?). Zjištěn jeden antropogenní val. Dle informace archeologa Jana Prostředníka se jedná o val slovanský. Těžby z lokality známy nejsou, aeromagnetika nevykazuje žádné odchylky.

Skalní brána Želejov

Skalní brána v měkkých pískovcích odpovídajících kvalitou Apoleně

Tachovský vodopád

Bylo postupováno proti údolí od hráze Krčáku kolem "gotické" skalní brány a pak proti přibývajícím pěnovcům. Jedna z krátkých zastávek byla u protékaného sklaního tunelu a puklého skalního mostu. Delší zastávka pak u největšího pěnovcového tělesa s vodopádem (místní název Hluk) a mírně upravé blízké jeskyni se vstupem za odsedlým blokem (cca 20 vrápenců). Následoval traverz pod skalním defilé kořeněný ovčími zbytky. Ve stěnách jsou zajímavé útvary vzniklé sekundárním nasycením karbonáty z nadložních vrstev. Za údolíčkem, které defilé přerušuje, jsou pak ve skalách hlízovité útvary od několika milimetrů až po zhruba 8 cm. Zde byla poslední exkurzní lokalita.

Klokočky 2014?
Budou.
možná témata:
Skalní sruby v jizerském souvrství mezi Loukovem a Ptýrovem. Ale to by chtělo na lodích a poněkud teplejš počasí.
ČGS bude zpracovávat mapy 1:25000 Sobotka a Jičín, takže bychom mohli vyrazit i tímto směrem.