Honza Had Mertlík

Kras je název vápencového území na západě Slovinska s přesahem do Itálie. Podle něj byl převzat název pro jevy, které lze pozorovat ve snadno rozpustných horninách. O krasu tak mluvíme v případě, že se nachází ve vápenci, dolomitu, sádrovci nebo i halitu čili soli kamenné. Pokud obdobné tvary vznikají v horninách nerozpustných, pak se jedná o pseudoras. Parakras je výraz pro tvary v křemeni, který sice chápeme jako nerozpustný, ale v teplém a vlhkém klimatu s množtvím srážkové "hladové" vody, je i tento pomalu rozpouštěn. Výraz porokras zavedl Radek Mikuláš pro pozézní horniny, jako je pískovec. Podobně se ale mohou chovat i navětrané povrchy především hrubozrnných žul. Nač ale používáme toto dělění. V pískovci dochází ke korozi karbonátového či opálového tmelu a naopak gravitační řícení spoluvytváří propasti ve vápencích. Za vápenec je považována hornina již s 40% CaCO3, sedimenty jizerského souvrství jsou velmi proměnlivé a často tuto hodnotu vysoce překračují, jindy jsou jen vápnitými pískovci. Přírodní památka Ondříkovický pseudokrasový systém je dnes řazena mezi krasové lokality. Český ráj je oblastí semikrasovou a jednu nově objevenou jeskyni jsem nazval Semikraska.

Když vstoupíte do rozsedliny s takovouto výzdobou, máte pocit, jestli jste se při stoupání příliš neuhřáli.

A to je našinec zvyklý na vrstvy nickamínku i na křemenném pískovci, kde ale má původ ze spraší.

A tak si myslím, že celé to dělení je věcí překonanou a tak jak nové generace geomorfologů postoupili od čistě fyzickogeografického přístupu a zajímají se i o mechanizmus vývoje tvarů, tak by mohli přestat používat pojem pseudokras. Alespoň v pískovcích. Kdysi jsem tvrdil, že pískovce Českého ráje jsou geologickou pouští. S trochou nadsázky bych dnes tento výraz použil pro vápence. Vždyť si prakticky vystačí s jedinou rovnici pro rozpouštěni.