Honza Had Mertlík

Nevím, kdo vymyslel, že pojedeme Otavu. Po loňské oddechové Ohři jsme zase trošku přitvrdili. Počasí bohužel taky.

Tuto knihu věnuji všem těm pitomcům, kteří si stejně jako já neváží svého zdraví a každoročně o Velikonocích si koledují o zápal plic na vodě namísto toho, aby si koledovali o infarkt nezřízeným přejídáním u příbuzných. Nejvíce pak Evě, protože na můj blbý nápad přistoupila a pak všem těm, kterým kdy selhala na vodě paměť.

Přefocené fotky z éry filmu

Naplánoval jsem Jizeru. Snad už kvůli tomu, abych jednou nemusel jet moc daleko. Všichni "chrti" s tím už počítali, když "technici" vymysleli změnu a prosadili ji. Bíba totiž vyvdala poplužní dvůr u Žamberka v Helvíkovicích. Budeme bydlet tam a pojedeme opět Divokou Orlici, neboť statek je skoro na břehu. 

Jeli jsme Střelu. Bohužel bez Drna. Ten si léčil svou ulomenou nožičku.

Když, se někdo nemůže příliš vzdalovat, tak se jede voda co nejblíž k němu. Tentokrát jsem měl tuto výsadu já.

Ploučnice je kouzelná řeka. Abych nemusel od rodiny daleko, přijeli i tentokrát kamarádi za mnou.

Zemská Brána

Z Nekoře do Helvíkovic

Ze Žamberka do Doudleb