Honza Had Mertlík

Skalní řícení se odehrálo za tmy a jediným svědkem byl kastelán, kterého žuchnutí probudilo. Několik balvanů doběhlo na lesní silničku, která vede ke hradu. Blok při svém pádu šťouchl do sousední skalky, která pukla a pohnula se. O příčinách sklaního říícení lze jen spekulovat. Nemrzlo a nebylo podmáčeno. Spíše naopak. Skála však nestála stabilně. Na svém místě zůstal tenký odrtžený blok, který neudržel tahovou sílu. Plocha byla zcela čistá, bez známek předchozího pukání. 

Bylo po sezóně a tak bylo rozhodnuto, že necháme přírodu pracovat. Do puklin v blocích byly namontovány senzory pohybu a teploměry, ke skále bedna s elektronikou a do restaurace záznamové zařízení, které ukládalo data, včetně záznamů kamery. Na stromy byla namontována dvě infračervená světla, která se starala, aby měla kamera světlo i v noci.

Koncem ledna uhodily třeskuté mrazy. I ve skalních puklinách poklesla teplota pod -17°C, ale na pád skály to nestačilo. Pohnula se, trochu se pak zase vrátila ale asi by ji urychlilo střídání zámrzů s oblevami. A tak se skalní řícení v přímém přenosu neodehrálo. Nakonec do začátku dubna skála nespadla a tak nastoupila technika. gumové vaky byly nafouknuty plynem z tlakové lahve a skálu vychýlily. Skoro by se dalo říci, že se ji ani moc nechtělo spadnout, ale pohyb vycházel z horních partií skály. Centimetrový posun při patě by měl úplně jiné následky. Skála spadla a ačkoli její objem byl mnohem menší, opět několik velkých bloků skončilo na cestě. V létě pak ještě spadla část jedné skalky v Žehrovské oboře. Jedná se o přirozený vývoj skalních měst. Pro návštěvníka však přináší jen minimální riziko, nesrovnatelně menší, než která mu hrozí na cestě autem. Víc ohrožen je ten, který si postavil dům na nesprávném místě.