Honza Had Mertlík

Ze Šumavy k Salze je to polovina cesty co z domova. Vyrazil jsem ráno před šestou, ale dával jsem si cestou dvě bezpečnostní přestávky. První hned za Krumlovem, druhou kousek pod ústím Salzy do Ennsu. Vcelku vytrvale pršelo a tak jsem ani nespěchal. Nejdřív jsem jel omrknout kaňon Rotmoosbach. Pršelo a mě se moc nechtělo zkoumat strmé sestupy do údolí, kde asi hlavním atrakcí budou dlouhé plotny. Přejel jsem tedy k Salze omrknout ferratu. Ta už ale podle cedulek neexistuje a ani už nebude obnovena. O půl třetí jsem skončil asi tři kilometry nad Wildalpenenem a začal nafukovat. 

Přehrát video

Před půl pátou jsem loď šoupnul do roští a vyšel na hlavní silnici. Zastavilo mi hned první auto a odvezli mne až k tomu mému. Dojel jsem si pro loď a pak zajel do kempu ve Wildalpenu, jestli tam není náhodou někdo známý. Nebyl a já jel údolím Hopfgarten, přes sedlo pak dolů do Scheckengraben a přes další sedlo k samotě Klaus u Laussabachu. Je to další ze sjízdných toků kolem Salzy. Vršek nad Klausem je poměrně snadný. Pak jsem se vydal jěště po proudu a nakonec jsem si ustlal v autě. V noci mi do auta bušily kapky padající ze stromu.

Ráno jsem si uvařil čaj a sjel na Fachwerk k ústí Laussabachu, abych tam zase nechal v křoví loď. Auto jsem odvezl k přehradě v ústí Salzy do Ennsu, a vydal se na 20 km cestu zpět k lodi. Tentokrát jsem většinu ušel. Na klikaté silnici se za deště nikomu nechtělo stavět a tak jsem popojel jen asi 2 km v Palfau. Když jsem se blížil ke "schodům" právě se na parkovišti točlio auto. Mladý kluk byl cíti mariánkou a odvezl mne na nástupní místo Petrus. Poslední dva kiláky jsem zase došel. Bylo těsně před půl desátou, když jsem nafukoval baraku. Vyrazil jsem po liduprázdné řece. U Petrusu právě připravovali jeden raft a z druhého auta vykládali kajaky. Prvních pár vodáků jsem uviděl asi půl kiláku nad "schody". Celou dolní soutěsku jsem jel opět zcela sám a teprve na poslední pláži u kempu Weiberlauf byla parta asi 6 kajakářů. Pak už mi zbývalo jen asi 800 metrů voleje do cíle.

Urychleně jsem naložil a přejel Altenmarktu, kde ústí jiný Laussabach zleva do Ennsu. Končí hezkou kaskádkou. Poslední prohlížecí zastávka byla u Teufelsgrabenu. Tohle údolí se chodí jako canyoning. Měl jsem v úmylslu jít proti proudu, ale kousek od auta mne zastavil docela pěkný vodopád. Sedl jsem tedy opět do auta přes Hengstpass se přehoupl do povodí Steyeru. Potom už jsem mířil do Čech.