Honza Had Mertlík

Pískovce jsou přirozeně hustě rozpukané a pukliny tvoří drenážní síť, která z hlediska hydrauliky má od počátku menší odpor a navíc může dojít k dalšímu rozšíření puklin. To průlinová propustnost neumožňuje, a proto se dá předpokládat především akumulační funkce pískovcových bloků pro zásoby vody. Toto platí především v blízkosti pramenů, kde je jednoznačná možnost transportu klastů do povrchových toků v podmínkách vyklizených puklin. V puklinách zaplněných pískem se bude propustnost s rostoucí hloubkou blížit propustnosti průlinové.

Další prameny se nacházejí severně od hlavního pramene. Podle vydatnosti by měl odvodňovat plochu 2 – 3 km2 a jako většina pramenů v Českém ráji má poměrně vyrovnanou vydatnost.

Přibližně 300 m jjz. od pramene  leží na plošině aktivní závrty. Teoreticky by mohly s pramenem komunikovat. Leží sice za linií tvořenou bazaltovou žílou, ale tato není vymapována jako souvislá a pokud by tvořila izolátor, pak by muselo být HG povodí pramene nesmírně komplikované. Nedá se však vyloučit ani situace, kdy je na žíle ze SZ voda nadržena a v místě závrtů se naopak na přerušené žíle dostává na její jižní stranu.

Případná stopovací zkouška by nebyla jednoduchá. Při přímé vzdálenosti 300 m lze odhadovat skutečnou na více než 500 m a to i díky tomu, že výškový rozdíl mezi závrty a pramenem je 100 m. V suchém období s malou nasyceností pískovce se může poměrně velké množství stopovače vsáknout do pórů již při sestupu k hladině podzemní vody a výrazně tak zploštit křivku jeho koncentrace v prameni.