Honza Had Mertlík

Ráno jsme vstali nějak dřív a tak těsně před osmou jsme vyjeli z kempu. Do Habachu jsme dorazili chvilku před devátou, rychle popadli věci zaplatili 3€ parkovného a nastoupili do Smaragd Expresu - postaršího zeleného autobusu. Cena za cca 8 km délkových a zhruba 600 m výškových byla pro dva dospělé a dvě děti 26€.

(c) Geologische Bundesanstalt, Neulinggasse 38, 1030 Wien

Nejprve jsme si udělali asi půlhodinovou procházku údolím a pak skončili u řeky, kde již několik lidí rýžovalo kameny, vedeno starším domorodcem. Rýžuje se na sítě. Důvodem jsou částice slíd a mastku, které pokrývají sedimenty v řece a vy nevidíte, než blýskavé dno. A přece. Po asi 100 m nacházím první zelený úlomek. Stoupáme do zhruba poloviny výplavového kužele, kde nechávám rodinu. Představa, že by museli vystoupit a následně sestoupit 800 m, je přesvědčila, že je lepší zůstat tam, kde skoro všichni. 

Smaragd

Vyrazil jsem nahoru. Hned za první zatáčkou jsem z řeky vytáhl břidlicový oblázek s asi 7 mm sloupečkem smaragdu. Stoupal jsem kozí stezkou vybavený jen kladívkem obutý do sandálů něco přes hodinu pod sněhové pole pod štolou. Neměl jsem chuť drtit každý kus břidlice, jestli z ní něco nevykoukne. Po levé hraně sněhu jsem se neskutečnou sutí pestrého petrografického složení, všemi mastky mazanou, sápal ve své lehké obuvi až k boudě, kde  dva chlápci zpracovali materiál vyrubaný ve štole. Mladší nahrubo drtil velké balvany, nebo je řezal pilou na dřevo, starší pak roztloukal menší a vybíral jednotlivé smaragdy. Řekl bych, že co minuta, to nějaký našli. Do žlabu měli svedenou důlní vodu, která odnášela drobný kal. Nakoukl jsem do portálu štoly a pak sestoupil na plošinu asi 5 m pod žlabem, kde byla síta a hromady šutrů. Chvilku jsem se v nich přehraboval a našel jeden maličký smaragd a kousek mastku s aktinolitem. Limitující byla lehká protékaná obuv, což při teplotě vody odhadem 4oC nešlo dlouho vydržet. Pak jsem se dal na opatrný sestup.

Aktinolit v mastku

Na leteckém snímku z Google je zhruba ve středu fotky vidět dřevěnný žlab. Severní konec prakticky navazuje na štolu, vpravo od jižního je střecha úzké boudy.

Sestupoval jsem žlabem podél levého svahu a pod skálou jsem zatočil pod vodopád. Nezdržoval jsem se hladáním a prošel jsem asi 70 metrovým sněhovým tunelem. Pak nastalo hledání pěšinky. V horní části je dost špatně zřetelná, ale pokud se držíte přiměřeně vlevo, tak na ni natrefíte. Pak už jsem sbíhal svahem a tak po necelých 4 hodinách jsem byl zase u rodiny. Najedli jsme se a po třetí hodině začali scházet po smaragdwegu do Habachu. Je to stezka s mnoha herními prvky pro děti a tak sestup na parkoviště zabral zhruba dvě hodiny.